Studená sprcha

Je to už rok a půl, co jsem držela v ruce žádanku na vytrhnutí krčních mandlí a čekala, až doberu pátou krabičku antibiotik. Během 4 měsíců jsem byla v práci asi 14 dní a ten zbytek proležela doma s vracející se angínou.

Jenže, já si ty mandle chtěla nechat, víte?

Jak si zvednout imunitu? 

Otázka za sto milionů. A přitom odpověď každej zná. Jen si to nechce připustit. Studená sprcha.

Všichni to vědi a nikdo to nedělá, protože studená sprcha je prostě hnus. Já se i v sauně sprchovala vlažnou. Do studený vody v bazéně strčila palec a šla pryč, i když venku bylo 38 ve stínu. Nebrala jsem to jako uskutečnitelnou možnost, otužovat se. Vlastně jsem to v minulosti párkrát zkusila a vzdala to hned první den. 

Tentokrát jsem se rozhodla to zkusit doopravdy, a když dostanu ještě jednou angínu, vzdám se mandlí. A já když se jednou pro něco skutečně rozhodnu, tak to udělám. Bez ohledu na to, jak dlouho mi to potrvá.

Nejdřív chci napsat, že mandle pořád mám. Od poslední angíny v březnu 2019 jsem neměla antibiotika.

Sprchuju se studenou vodou od hlavy až k patě skoro každý ráno.

Podělím se s vámi o postup jak jsem se to naučila a zkusím vás povzbudit, jestli s tím chcete začít. Takhle jsem to udělala já a vy si to udělejte podle svýho. Třeba vás inspiruju, ale postupovat podle sebe je důležitý. Nezávodíme. Jdeme ke svému osobnímu cíli.

1. Definice otužování

Už nějakou dobu jsem to zkoušela a přemohla mě touha, poslechnout si nějakou odbornou radu, postup, nebo něco. Kdy by to mělo začít fungovat? Jak dlouho to musím vydržet? Hned po první větě od nějakýho odborníka na otužování jsem rozhovor vypla. Protože údajně: Co je to otužování? Otužování je dvacetimunutová sprcha studenou vodou... Podle mě je to absolutní blbost a kdybych tohle slyšela dřív, vůbec nikdy bych s tím ani nezačla, protože by mi to připadalo nesplnitelný. Kašlete na to a zvolte si svůj postup. Účinky na psychiku to má okamžitě. Jestli budete zdravější i fyzicky uvidíte sami, není třeba, aby vám to někdo říkal.

2. Buďte na sebe hodní

Tahleta věta zní jako klišé, je mi to jasný. Přesto považuju za důležitý ji použít. Slyšela jsem někoho, jak říká: Už musím začít! Jsem hrozná, nedokážu to. Jsem líná! Říkám si, tak dělej, vlez do tý vany sakra... Nemůžu se dokopat. Nemůžu se přinutit.

Tohle právě nefunguje. Nejde si tu studenou dávat za trest, protože to nevydržíte dlouhodobě. Je třeba si jí dávat s dobrým úmyslem. Studená voda je zpočátku fakt nepříjemná a je třeba překonat silný odpor. A to jde prostě líp podobrým. Pes k vám taky radši přijde, když mu dáte mlsku, než když na něj budete řvát. A vy chcete, aby přišel s radostí a ne proto, že se bojí.

Co zkusit říct sobě třeba: Miláčku, dneska to zkus. Vím, že to dokážeš, malou chviličku to vydržíš a hned bude konec, vím, že jsi statečná. Vím, že na to máš. Jen malou chvilku. A pak se zas pochvalte, když to dáte. A když to nedáte, nevynadejte si. Bez výčitek to zkuste později. Oukej, zkusilas to, nešlo to, zítra to zkusíš zase a třeba to půjde.

Já to udělala takhle. A klidně se smějte, já to snesu :D

Rozfajrovala jsem topení v koupelně. Nechci se polejvat studenou vodou, když je mi ještě k tomu zima. Takže v koupelně pěkně teplíčko. Nebo spíš vedro.

Začala jsem 2x denně, nohy po kolena. Jenom. Nic víc.

Asi po tejdnu jsem si zkusila bleskurychle šplíchnout vodu na horní půlku nohou. Byla to hrůza. Když jsem v tom den po dni pokračovala, vydržela jsem to dýl. Nevím, jak dlouho to trvalo a já už se sprchovala až po pás. Opakovala jsem si, že je to dobrá prevence proti křečovejm žílám. A hemoroidům (jo mezi půlkama taky). A proti celulitidě. Že budu mít krásný nohy. Že budu zdravá. Že dělám něco úžasnýho. Pro sebe. Jenom já, řídím to jenom já a je to celý v mojí kompetenci a když to dokážu, je to jen moje zásluha. Moje dřina a moje výsledky. Moje tělo. Moje zdraví. Já jsem zodpovědná za svý zdraví a můžu ho ovlivnit, můžu ho zlepšit. Pocit po sprchování byl vždycky skvělej. Tak jsem postupovala dál. Šplíchnout na břicho. Strašný. Vrátit se o krok zpět. Nezáleží, jestli to bude trvat tejden, nebo měsíc, nebo dva, máte čas do konce života. Vynechat břicho a osprchovat ruce, předloktí. To je snazší. Pak ruce po ramena a teprve potom zkusit znova břicho. Takže až to půjde, tak to bude. Jsi statečná, zvládáš to. Dokážeš to. DOKÁŽEŠ TO!

Taky jsem slyšela, že:

3. Odrazuje mě představa, že to budu muset dělat už navždycky. To nedám. A jinak to nemá cenu.

Tahle představa se asi nikomu moc nepomůže. Tak si nic nepředstavujte. Rozhodující je to, co uděláte dneska. 

Většinou, i teď po roce a půl, se ráno vzbudím a napadne mě:

Nechce se mi vstávat. Studená sprcha? Dneska na to kašlu... Nebo ne, rozhodnu se, až budu v koupelně. Dokud nedojdu do koupelny, nejsem rozhodnutá si jí dát. Nemusím si jí dávat. A pak tam vlezu a dám si jí.

Když vynecháte pár dní, nic se nestane. Ale myslete na to, že když vynecháte dlouho, odvyknete si a možná budete muset začít tělo zvykat znova. A to je celkem škoda, když už jste v půlce.

Tak jsem pokračovala, až jsem se začala sprchovat celá. Ráno delší, večer kratší, pak jsem večer vyřadila. Před spaním se člověku nějak nechce. Už je naladěnej na teplej pelíšek. Taky jsem vyloučila dny, kdy mám krámy (rozuměj menstruaci). To mám chuť se spíš zachumlat do deky.

Těch formulí, který si říkám, bylo a je spousta, třeba: Jsi tygřice! Děláš co je třeba a nic tě nezaství! No fakt. A taky: Zdravá, silná a krásný pevný prsa. Patřím k těm, kteří to dokážou! :D Nestyďte se a probuďte v sobě zvíře. Když to nevyslepičíte na internetu jako já, nikdo se to nedozví. Co byste si řekli, kdybyste byli ti největší drsňáci?

Nejdýl mi trvalo, než jsem si zvykla nalejt si tu ledovou za krk. Teďka pracuju na prodlužování času.

A co ještě?

Připadám si svěží, probuzená a jako hrdina a jsem na sebe děsně pyšná, každý ráno, když to dokážu. A takovej pocit po ránu není k zahození.

Dá se z toho udělat rituál. Na to slovo jsem už taky celkem alergická. Nicméně, když si ráno nastavím jasnej postup, jsem klidnější. A nestane se mi jako dřív, že rozespale stojím uprostřed kuchyně a tápu, co teď. Vstanu, zapnu konvici na čaj, udělám snídani, nachystám Vikymu(5) oblečení a jdu do koupelny. Topení topí, je tam vedro, trochu si zacvičím, takže je mi hrozný vedro a studená sprcha je úleva. Vylezu z vany, připadám si jak king a jdu se nasnídat.

Letos v létě jsme byli na táboře pod stanem a tam teče jen studená voda. Když se chcete vysprchovat teplou, domluvíte se s ostatníma, rozdělá se oheň pod bojlerem a někdo u něj celou dobu musí sedět a přikládat a ostatní se vysprchujou. Což se nedělá každej den. Jenže mě není příjemný lézt do spacáku neumytá. Ale nemusím! Můžu se plnohodnotně osprchovat bez závislosti na teplý vodě! Jedna nula pro mě, to je vážně super pocit. Baví mě to tak, že se sprchuju nejen večer, než padne rosa a citelně se ochladí, ale taky ráno po rozcvičce, (Kterou vedu taky já, panebože, co se to se mnou stalo?). A klidně si umeju i vlasy. Pak přijdu na snídani bosá, rozveselená, v kraťasech a s ručníkem na hlavě a od stolů na mě zpoza hrnků s horkým čajem mířej nedůvěřivý ospalý pohledy ostatních, zabalenejch do svetrů, tepláků a v holínkách. Užívám si to.

Závěrem chci říct, že vám fandím. Udělejte si to hezký, usnadněte si to tak, aby se to povedlo. A pak se to povede. Co by se muselo stát, abyste se do toho pustili? Jakým způsobem by to šlo? Ale zase, moc o tom není třeba přemejšlet. Důvodů proč nezačít je vždycky dost. Některý výmluvy, který jsem slyšela byly až absurdní a legrační. Ale to nevadí. Každej to může dát, když se rozhodne. Fakt každej.