Před rokem jsem tu psala článek o tom, jak jsem si koupila lístky na koncert u společnosti Viagogo a na poplatcích za platbu mě stáhli asi tak o 1800. Vstupenky měly stát kolem 2000, z účtu se mi strhlo 3800. Bohužel až příliš pozdě jsem se začetla do recenzí výše zmíněné společnosti, které byly vesměs špatné. Popisovaly případy podobné tomu mému a také, že poplatky vystoupaly až do výše 10 000 korun. Nebo ti lidé přišli, či jeli do zahraničí na koncert a u vstupu zjistili, že vstupenky jsou duplicitní a ti další majitelé už jsou uvnitř, tudíž jsou neplatné. Snažila jsem se platbu stornovat, ještě dřív, než se peníze z účtu odečetly, ale neúspěšně. Reklamovala jsem platbu u své banky s tím, že cena která byla zobrazena na monitoru, se lišila od částky, která mi byla následně, bez autorizační SMS stržena z účtu. Jak to celé dopadlo?
No, špatně. Asi taky proto mi trvalo tak dlouho napsat tohle pokračování, protože mě vždycky rozčílí, jen na to pomyslím.
S bankou jsme si vyměnili několik mailů, s tím, že odpověď přišla pokaždé od někoho jiného. Asi čím otravnější klient, tím drsnější pracovník reklamací ho vyfasuje. No, to je jen domněnka.
Zkrátka mi napsali, že provozovatel Viagogo je seriózní. Že přijímají spoustu plateb za jejich vstupenky a stížností přichází minimum. Proč že jsou na internetu špatné recenze? Ty prý píšou zmatení a nepozorní lidé, kteří se špatně podívají a finální částky si nevšimnou. Protože ona na monitoru je, milá zlatá. Je tam. Zkuste si udělat testovací nákup a uvidíte.
Byla jsem vytočená doběla. Ten pan bankovní zaměstnanec mi tady vykládá, že desítky okradených lidí jsou jen nějaká banda zmatkářů, nakupujících na internetu nejspíš poprvé v životě.
Nakonec jsem to zkusila. S bušícím srdcem jsem zkusila udělat testovací nákup. Částka se zobrazuje v levém horním rohu. Pod ní je uvedena tato věta:
Doručovací poplatek se vypočte po výběru preferovaného způsobu doručení a umístění (pokud je to relevantní) později v procesu platby
Napadlo by Vás, že doručovací poplatek může vyšplhat na 1800? Když si navíc myslíte, že vám vstupenky přijdou mejlem? Mě ne. Žádnou kulišárnu jsem nepředpokládala a v normálních e-shopech konečnou částku normálně vidíte. Jsem na to tak zvyklá. Naivka no. Ještěže mě tady poučili. Tohle totiž není normálné e-shop, ale internetová burza. A ta si s cenama může zacházet po svém.
Zkrátka teď ještě vidíte svou známou částku v levém horním rohu a věříte, že je vše v cajku. A pak zadáte, že chcete platit kartou. Vyskočí tabulička pro zadání platebních údajů. Celá obrazovka se Vám posune o kousek dolů (bez ohledu na velikost monitoru). Čehož si možná nevšimnete. Nevšimla jsem si toho. Když si toho všimnete a vyrolujete zpět nahoru, abyste zkontrolovali částku, zjistíte, že je přes ní vyskakovací okno. Když ho zavřete, uvidíte, že teď je částka opravdu jiná! Vyšší. O hodně. Poplatek za doručení, jak to nazývají, může dosáhnout několik tisíc.
Když si toho nevšimnete a zadáte platební údaje, objeví se informace, že vám to strhává z vašeho účtu částku o výši vašeho měsíčního platu, pak na chvíli omdlíte a poté v panice voláte do banky, ať to zastavěj. Ptáte se, proč nepřišla autorizační SMS k potvrzení platby a oni vám sdělí, že autorizační SMS používají seriózní prodejci, ale povinné to není. Je na vás, aby jste si před platbou ověřili, jestli prodejce podporuje autorizační SMS. Což mě poněkud překvapilo, protože jsem si myslela, že to je služba banky. No, tak není.
Co mě ale znechutilo je fakt, že se o téhle firmě a její praktice v bance ví, považuje se to za seriózní v pohodě jednání a z klienta, kterej na to skočí ještě udělá blbce. Jo, jsou to moje peníze a musím být pozornější. Jo, formálně je všechno v pořádku, v souladu se zákonem. Změnila jsem banku. Některé banky posílají informace o podobných stránkách, když se množí stížnosti a žádosti o reklamace a varují klienty. Není to jejich povinnost. Za svoje nákupy na netu si zodpovídá každej sám. A zadáním platebních údajů souhlasíte s platbou. Na to se reklamace nevztahuje.
Kontaktovala jsem ČOI. Odpověděli, že o tom všem vědí, ale sídlo firmy je v zahraničí, kam jejich kompetence nesahá. Uložili Viagogo i pokutu, ale bez reakce. Psala jsem, kam se dalo a četla desítky článků na netu. Dokonce Google prý rozvázal smlouvu na inzerci s Viagogo, protože jednají neseriózně. Přesto, když hledám lístky, Viagogo vyskočí na stránce jako první. Najednou jsem měla pocit, že o tom snad každej ví, ale dělat se nedá nic.
Pak mi přišel mejl, že mé vstupenky mi přijdou POŠTOU týden před akcí, ať si koncert užiju. A jestli je nechci, můžu je nabídnout k prodeji přes burzu Viagogo dalšímu chudákovi, kterej na to skočí. Cenu můžu dát jakou chci a konečná cena bude, jakou chtěj oni. Takže jsem zaplatila 3800, v ruce jsem žádné vstupenky neměla a ve hře byla možnost, že až dorazím na koncert, nedostanu se dovnitř. Anebo Pošta zásilku ztratí, nedoručí včas a podobně, což by taky nebylo poprvé v historii, že...
Závěr?
Vstupenky přišly mejlem. Nestáhla jsem je. Za další 2000 jsem si koupila dva platný lístky u jiný společnosti a o celkem 6000 lehčí jsem si koncík užila.
Kapela Wardruna. Bylo to nádherný.
PS: včera jsem se mrkla na stránky Vaše stížnosti, které provozuje dTest. Pořád to jede. Rok za rokem. Lidi pořád skáčou na nabídky Viagogo, nic se nezměnilo.
Zjistila jsem, že sebepoznání je teďka na vzestupu. Spousta lidí si uvědomila, že neznají své skutečné já, ale jen to, které z nich vymodelovali jeho učitelé, rodiče a další lidi a oni jsou s touhle neautentickou osobou ve vnitřním rozporu. Chtějí najít a osvobodit svou pravou osobnost. Věnuju se tomu nějaký čas a poslední dobou mám pocit, že...
Jezdím se stánkem po jarmarcích. Baví mě pozorovat, jak si zákazník prohlíží zápisníky, listuje, vybírá si, váhá... A pak najednou přestane váhat a ví, že tohle je on. Jeho zápisník. Je to kratičký okamžik, záblesk, kdy najde ten pravý notýsek pro sebe a v té chvíli všechny pochybnosti okamžitě mizí. To je jeden z důvodů, proč mě tak baví vyrábět...
Před časem jsem realizovala svůj dávný malý sen (seník?). Začla jsem malovat na překližkové výřezy, nejdřív miniaturní ukulele - náušnice, později vyráběla brože a všechno možný. Úplně mě to pohltilo, zvlášť po objevu akrylových fixek, které jsou pro tento účel ideální. Moje mánie přerostla v touhu vlastnit laser na překližku a vyřezávat si vlastní...
