Co si psát do zápisníku, aneb psaním k sebepoznání 2. část

Zjistila jsem, že sebepoznání je teďka na vzestupu. Spousta lidí si uvědomila, že neznají své skutečné já, ale jen to, které z nich vymodelovali jeho učitelé, rodiče a další lidi a oni jsou s touhle neautentickou osobou ve vnitřním rozporu. Chtějí najít a osvobodit svou pravou osobnost. Věnuju se tomu nějaký čas a poslední dobou mám pocit, že letošní rok, možná taky ty dva před tím, na tuhle cestu sebepoznání poslal mnohem víc lidí, než kdy dřív. Jak ještě pracovat na sebepoznání? Mě hodně pomáhá psaní.

Rozhovory

Rozhovory jsou vyloženě zábavnou technikou. Já si i kreslím partnera k rozhovoru, mám na to jeden starý památník. Představíte si nějakou postavičku, zvíře, nebo kohokoliv. Můžete si i zavřít oči a položit nějakou otázku a počkat, kdo přijde s odpovědí.

Mapy souvislostí

Napadlo vás někdy, jestli některé vaše rozhodnutí bylo správné? Věříte na náhodu, nebo razíte názor, že náhoda neexistuje? Věříte si? Mapy souvislostí přinášejí odpovědi na mnoho otázek. A navíc je to zábava! Mohla bych váhat, jestli byl dobrej nápad stěhovat se z Prahy na venkov. Obojí má svoje pro i proti. Člověk kalkuluje v první řadě s tím, co ví. Tak to trochu rozeberem.

Co mi přineslo stěhování z Prahy do Tuchlovic?

Naučila jsem se řídit auto (konečně). Cesta do práce je teď pro mě relaxace, provoz bývá minimální a krajina je nádherná.

Po ránu jdu na procházku se psem na louku, což mě pozitivně naladí. A odpoledne jdu na louku, nebo do lesa, všude je otevřená krajina, což má na mě pozitivní vliv. Představa, že se tísním v ulicích mezi činžákama a kličkuju mezi h******a je vyloženě nepříjemná.

Mám vlastní zahradu, a uvědomila jsem si, jak moc mi chyběla. Mohu pěstovat vlastní zeleninu a ovoce, což je skvělý, protože to ze supermarketů se už téměř nedá jíst. Můj syn vidí a účastní se pěstování, což mě nesmírně těší. Můžu sázet medonosný rostliny a cítit se dobře, že přispívám k pestrosti krajiny a dávám potravu a útočiště hmyzu a ptákům.

Spousta věcí, tady si napište co vás napadne. Ale hlavně

Seznámení se spoustou lidí, třeba s XY.

Co mi přineslo seznámení s XY?

Pozvala mě Večerního kroužku kreslení, kde vznikla skvělá inspirativní společnost žen, s kterou se moc ráda scházím. Kontakt se ženami. A taky se učím a objevuju nový techniky v kresbě a malbě, což mi též hodně chybělo.

Nová práce! Dohodila mi zajímavou novou práci a já po 10 letech opouštím své staré místo, které mě už nenaplňovalo.

Objevení krásného prostoru Tintili ve Třtici, kde jsem absolvovala malý workshop šité vazby zápisníků, po kterém jsem už dlouho toužila. Taky se tam příjemně tráví čas, můj syn tam objevil Moruši, takže teď máme na zahradě taky Moruši.

Skvělou dovolenou na Madeiře, kterou jsme si s manželem i synem zamilovali a rozhodně se tam budeme vracet. Plavání v lávových jezírkách bylo splnění dávnýho dětskýho snu.

Seznámenila mě s AB.

Co mi přineslo seznámení s AB?

Zakázku na nástěnné malby v místní knihovně.

Inspiraci k tvoření nových výrobků.

Konečně jsem se dokopala k prodeji reprodukcí svých obrazů díky ní.

A takhle můžu pokračovat donekonečna. Další výhoda je, že když bych někdy zalitovala, že nebydlím v Praze, protože tam je všechno a kultůra a tak, tady si můžu přečíst, co všechno jsem získala a litovat, hned přestanu. Možná namítnete, že tohle všechno by se mohlo stát i v Praze. Mohlo. Ale o to nejde. Tady sledujete souvislosti, který se staly. Ne, který se mohly stát, kdyby... Protože kdyby jsme byli jinde, potkali bychom jiný lidi a věci by se děly jinak. Napadly by Vás jiný nápady a okolnosti by byly taky jiný. Tady jen mapujeme, poznáváme a uvědomujeme si skutečnost, nic nevymejšlíme.

Album obrázků

Co mi přineslo mnoho zajímavých objevů o sobě je Album obrázků. Vyfotila jsem všechny svoje starý i nový obrázky, který se mi podařilo dohledat. Zpočátku jsem hledala jen ty významný, na který jsem si pamatovala, ale začly se záhy objevovat další a další. Zajímavý je, že i když jsou mnoho let staré, pamatuju si, proč jsem je kreslila, jakej jsem u toho měla pocit, co byla touha, jaká byla představa a tak dále. Všechno si to nalepuju do dalšího starýho památníčku z blešáku. A sama zírám, jak jsem některý témata kreslila už před deseti, patnácti lety a teď se k nim nějakým způsobem vracím. A taky, že přestávka v kreslení, o které jsem byla přesvědčená, že proběhla během docházky na střední školu vlastně neexistovala. Taky zírám, kolik těch obrázků je, když jsem byla celou dobu přesvědčená, že aktivně nemaluju... Jak tohle použít, pokud nemalujete? Pokud cokoli vyrábíte, postup bude stejný. Můžete taky použít fotky z výletů, akcí, fotky přátel. Nalepit jednu a napsat, jak vám tenkrát bylo, co jste prožívali, co pro vás kdo znamenal,co jste si přáli a jestli jste si to dokázali splnit... Věřím, že svůj způsob najdete.