Co si psát do zápisníku, aneb psaním k sebepoznání 1. část

Jezdím se stánkem po jarmarcích. Baví mě pozorovat, jak si zákazník prohlíží zápisníky, listuje, vybírá si, váhá... A pak najednou přestane váhat a ví, že tohle je on. Jeho zápisník. Je to kratičký okamžik, záblesk, kdy najde ten pravý notýsek pro sebe a v té chvíli všechny pochybnosti okamžitě mizí. To je jeden z důvodů, proč mě tak baví vyrábět každý zápisník jiný. Aby ten svůj objevilo co nejvíc lidí.

Někdy mi lidé říkají, že už mají sbírku zápisníků, ale nevědí, co si do nich psát. Někteří dokonce, že jim je škoda do nich psát. Znám ten pocit. Ale došla jsem k názoru, že je ve skutečnosti škoda do nich nepsat. Protože zápisník je stvořen k psaní. A když do něj nic nenapíšete, ztrácí smysl své existence. A nikdo nechce ztratit smysl existence, že jo.

Možná si říkáte, co si psát, aby to stálo za to? Do takového zápisníku se musí psát něco extra! A hezkým písmem! Žádné škrtání! Ucelené téma. Třeba zapisování snů. Ale zároveň víte, že u toho moc dlouho nevydržíte. Stejně každý sen hned po ránu zmizí...

Mám z dětství jeden velmi starý vázaný sešit ještě po babičce. Vyštrachala jsem ho tuhle v šupleti a musela se smát. Protože jsem tenkrát přesně bojovala s tím, že nic co napíšu není dost dobré pro tak hezký sešit. Když jsem se konečně odvážila, stránku jsem časem vytrhla, protože téma mě přestalo zajímat. Dinosauři, soukromé objevy, postup péče o pokojovky. Teď když jsem ho otevřela, byly v něm, podržte se, přesně čtyři listy. Desky se čtyřmi listy. Lituju, že jsem stránky nenechala být, teď bych měla album vzpomínek. Každopádně sešit je zničený a napsaného v něm taky nic není, takhle jsem si to tedy tenkrát nepředstavovala.

Takže pravidlo číslo jedna pro psaní zápisníku zní: Pokud možno netrhat. I nepovedené zápisky a škrtance a polovičaté úvahy mají svou cenu.

Další slova, která často slýchám jsou: Já to stejně nebudu nikdy číst. 

Pravda je, že hlavní účinek psaní přichází během psaní. 

Nemusíte si to po sobě číst. Při psaní si urovnáváte v hlavě myšlenky a pokládáte si otázky a samo se to sype na papír. Slyšeli jste už o ranních stránkách? Skvělá věc!

Ranní stránky

Nápad je z knihy Umělcova cesta od Julie Cameron. Jde o to, napsat (pokud možno ráno, ale může to být kdykoli během dne, pokud ráno nemáte čas) 3 strany textu. Je úplně jedno, co píšete. Klidně můžete psát něco jako: Nevim co psát, to je ale pitomost tohleto, na co jsem se to zase dala stejně je to k ničemu, venku svítí slunce, co dneska k snídani, musim zbudit děti, ne je ještě čas, soustřeď se, ty se nikdy nesoustředíš, ale jo, soustředim se, nekecej mi do toho, myšlenky vypadněte... a tak dále. Ono to samo vykrystalizuje. Pak zjistíte, že máte čistou hlavu. Po třech stránkách psaní se vám srovná takový ten žmuchel vířících myšlenek a hlava je uklizená. 

Uvědomíte si, co vás před tím nenapadlo! A nečtěte to klidně. Anebo si to přečtěte za dva roky. Možná budete zírat, co jste před tím řešili. Já třeba s překvapením zjistila, jak zlá na sebe jsem. A to jsem prosím si myslela, že jsem na sebe naopak hodná! Je to fakt zajímavý. Po nějaký době psaní Ranních stránek jsem zjistila, že píšu příběh. Říkám tomu léčivé texty a pracovní název je Putování vnitřní krajinou. Zatím to pořád píšu a občas si to čtu a celý úseky přepisuju, protože jsem mezitím ušla kus cesty a co tenkrát platilo, dneska už neplatí. Hlavní myšlenkou je psát čistě automaticky, není třeba dodržovat žádná pravidla správného psaní.

Sama mám spoustu zápisníků na všelijaká témata. Jak vidím hezký zápisník neodolám! Ale používám i ty, co vyrábím, kobyla u mě bosa nechodí :) 

V pokračování článku se dozvíte, pár dalších tipů, co se zápisníkem. Aby to nebylo moc dlouhý.